Razborka kalimantanská - Boraras merah

Razborka kalimantanská – Boraras merah

Boraras merah patří do čeledi Danionidae – dánioovití. Pochází z jihovýchodní Asie, konkrétně z indonéské části ostrova Borneo – Kalimantanu.

Jedná se o druh obývající především rašelinné lesní mokřady, mělké tůně a pomalu proudící lesní potoky.

Přirozené prostředí tvoří zastíněné vody s množstvím spadaného listí, kořenů a rozkládajícího se rostlinného materiálu. Voda zde bývá často tmavě hnědá až čajově zbarvená vlivem huminových látek.

Tyto biotopy jsou charakteristické velmi nízkým obsahem rozpuštěných minerálů a kyselým pH, které může být v přírodě výrazně nižší než v běžných společenských akváriích.

Tělo je velmi drobné, štíhlé a mírně bočně zploštělé, s jemnými průsvitnými ploutvemi.

Základní zbarvení tvoří oranžové, červené až sytě červené odstíny, jejichž intenzita závisí na kondici ryb, pohlaví a prostředí.

Nejvýraznějším znakem je tmavá oválná skvrna na boku těla, často doplněná kratším tmavým pruhem směřujícím k ocasní části.

Další drobné tmavé značky se mohou nacházet v oblasti řitní a ocasní ploutve.

Samci bývají štíhlejší a výrazněji červeně zbarvení, zatímco samice mají plnější břišní partii a zpravidla méně intenzivní zbarvení.

Dospělí jedinci dorůstají přibližně 1,5–2 cm.

Razborka kalimantanská je velmi mírumilovná, společenská a mírně plachá ryba, která se nejlépe cítí ve větší skupině vlastního druhu.

Chov v akváriu

Razborka kalimantanská je ideální do menších, hustě osázených přírodních akvárií s klidným prostředím a stabilními parametry vody.

Pro menší hejno doporučujeme akvárium o objemu alespoň 40 litrů, ideálně s délkou minimálně 45 cm. Přestože jde o velmi drobnou rybu, větší nádrž poskytuje stabilnější parametry vody a více prostoru pro přirozené chování.

Doporučujeme chovat minimálně 10–12 jedinců, ideálně 15–20 a více. Ve větší skupině jsou ryby odvážnější, aktivnější a samci lépe předvádějí své červené zbarvení.

Akvárium by mělo obsahovat husté porosty jemnolistých rostlin, mechy, kořeny a dostatek zastíněných míst.

Vhodné jsou například jávský mech, kryptokoryny a další rostliny, kterým vyhovuje měkká a kyselá voda.

Plovoucí rostliny jsou velmi vhodné, protože tlumí osvětlení a pomáhají vytvořit prostředí podobné přirozeným lesním vodám.

Jako substrát doporučujeme jemný tmavý písek. Tmavší dno výrazně zvýrazňuje červené zbarvení ryb.

Přirozené prostředí lze doplnit o kořeny a suché listí, například listy mandlovníku mořského nebo vhodně připravené dubové listí.

Doporučená teplota vody je 23–28 °C, optimálně kolem 24–26 °C.

Vhodné pH se pohybuje přibližně mezi 4,5–6,5. Pro dlouhodobý chov a zejména rozmnožování je vhodná velmi měkká a kyselá voda.

Razborka kalimantanská preferuje velmi měkkou vodu s nízkým obsahem minerálů. Dlouhodobý chov ve výrazně tvrdé a zásadité vodě není vhodný.

Filtrace by měla být jemná, biologicky účinná a bez silného proudění. Velmi dobře se osvědčují molitanové filtry nebo filtry s regulovatelným průtokem.

Důležitá je také stabilní kvalita vody a nízký obsah dusíkatých látek. Amoniak a dusitany musí být na neměřitelných hodnotách.

Doporučujeme pravidelnou výměnu přibližně 20–25 % vody týdně, vždy za vodu s podobnými parametry a teplotou.

Razborka kalimantanská není vhodná do čerstvě založených, biologicky nestabilních akvárií. Vzhledem k malé velikosti a citlivosti na prudké změny parametrů vody je důležitá opatrná aklimatizace.

Krmení

Razborka kalimantanská je drobný mikropredátor, který se v přírodě živí především velmi malými vodními bezobratlými, zooplanktonem a larvami hmyzu.

V akváriu přijímá jemně rozdrcené kvalitní vločky, mikrogranule a speciální krmiva určená pro drobné akvarijní ryby.

Velmi vhodným doplňkem jsou čerstvě vylíhlé nauplie artemie, drobný cyklop, mikročervi a další jemná živá nebo mražená krmiva.

Pravidelné podávání kvalitní živočišné potravy podporuje intenzivní červené zbarvení, dobrou kondici a úspěšné rozmnožování.

Ryby přijímají potravu především ve středních a horních vrstvách vody, ale drobnou potravu vyhledávají také mezi rostlinami.

Doporučujeme krmit 1–2krát denně menšími dávkami, které ryby během krátké doby spotřebují.

Velikost potravy musí odpovídat velmi malé tlamce ryb. Příliš velká sousta mohou odmítat.

Soužití s ostatními rybami

Razborka kalimantanská je mimořádně mírumilovná a drobná ryba, která se nejlépe hodí do klidných akvárií s podobně velkými druhy.

Vhodnými společníky mohou být jiné drobné razborky rodu Boraras, například Boraras brigittae nebo Boraras maculatus, pokud mají podobné nároky na vodu.

Společný chov různých druhů rodu Boraras je možný, ale pro zachování přirozeného chování a případný cílený odchov je vhodnější jednodruhová skupina.

Dobře se může snášet s drobnými krevetami rodu Caridina, kterým vyhovují podobné parametry vody. Je však nutné vybírat konkrétní druh podle jeho nároků.

Je třeba počítat s tím, že ryby mohou příležitostně pozřít čerstvě narozené krevetky, pokud se jim vejdou do tlamky.

Nevhodné jsou větší, agresivní nebo příliš aktivní ryby, které mohou razborky stresovat, vytlačovat od potravy nebo je považovat za kořist.

Problematické může být také soužití s druhy vyžadujícími tvrdou, výrazně zásaditou vodu nebo silné proudění.

Nejlépe vynikne ve větším jednodruhovém hejnu, kde se ryby cítí bezpečně a samci se mohou přirozeně předvádět.

Rozmnožování

Razborka kalimantanská patří mezi jikernaté ryby, které rozptylují jikry mezi jemnolisté rostliny a další vhodné podklady.

Rozmnožování v akváriu je možné, ale cílený odchov vyžaduje velmi měkkou, kyselou vodu a dostatek vhodné potravy pro drobný potěr.

Pro odchov je vhodné připravit samostatnou menší nádrž s jemným molitanovým filtrem, hustými porosty jávského mechu nebo třecími mopy.

Voda by měla být velmi měkká a kyselá, s pH přibližně 5,0–6,0 a teplotou kolem 25–27 °C.

Před třením je vhodné chovné ryby krmit kvalitní drobnou živou potravou, například naupliemi artemie, mikročervy nebo drobným cyklopem.

Samci se během námluv výrazněji vybarvují a mohou krátce soupeřit o prostor mezi rostlinami.

Samice postupně vypouštějí malé množství jiker mezi rostliny, kde jsou oplozovány samci.

Rodiče o jikry nepečují a mohou je požírat, proto je při cíleném odchovu vhodné dospělé ryby po tření odlovit.

Přesná délka inkubace není u tohoto druhu dostatečně zdokumentována. U příbuzných druhů rodu Boraras se jikry při vhodných podmínkách často líhnou přibližně během 1–2 dnů.

Po vstřebání žloutkového váčku začíná potěr samostatně přijímat potravu.

První potravou by měli být nálevníci, trepky a další velmi drobná živá potrava. Později lze přejít na mikročervy a čerstvě vylíhlé nauplie artemie.

V hustě osázeném, dobře zaběhnutém jednodruhovém akváriu může příležitostně dojít i k samovolnému odchovu, pokud má potěr dostatek úkrytů a přirozené mikrofauny.

Zajímavost

Razborka kalimantanská patří mezi nejmenší a nejatraktivněji zbarvené druhy rodu Boraras.

Její vědecký druhový název merah pochází z indonéštiny a znamená „červený“, což odkazuje na její charakteristické zbarvení.

V angličtině bývá označována jako Phoenix Rasbora, tedy fénixova razbora.

Velmi často bývá zaměňována s razborou bornejskou (Boraras brigittae), která má obvykle výraznější souvislý tmavý podélný pruh.

U razborky kalimantanské je typická především výraznější tmavá skvrna na boku, zatímco podélná kresba bývá kratší a méně souvislá.

V přírodě obývá rašelinné lesní biotopy, které jsou ohrožovány odlesňováním, odvodňováním a přeměnou krajiny.

Velmi dobře vynikne v přírodních akváriích s tmavým substrátem, kořeny, suchým listím a tlumeným osvětlením.

Při kvalitní péči se může dožívat přibližně 3–5 let, přesná délka života však není u tohoto druhu spolehlivě zdokumentována.