Kostlín skvrnitý - Lepisosteus oculatus

Kostlín skvrnitý – Lepisosteus oculatus

Lepisosteus oculatus pochází ze Severní Ameriky, zejména z povodí Mississippi a dalších oblastí centrálních a jižních Spojených států. Obývá především pomaleji tekoucí řeky, jezera, slepá ramena a vody s bohatou vegetací.

Typickým znakem jsou tmavé skvrny na těle, hlavě a ploutvích. Tělo je pokryté velmi tvrdými ganoidními šupinami a dlouhé čelisti jsou vybavené množstvím ostrých zubů.

Chov v akváriu

Kostlín skvrnitý může dorůst přibližně 60–90 cm, výjimečně i více. Pro dospělou rybu je proto nutná skutečně velká nádrž.

Doporučujeme počítat minimálně s 1 500–2 000 litry, přičemž ještě důležitější než samotný objem je délka a zejména šířka nádrže. Ryba musí mít dostatek prostoru k bezpečnému otáčení.

Kostlíni se často zdržují ve středních a horních vrstvách vody. Akvárium by proto mělo poskytovat velkou otevřenou plochu pro plavání.

Nutná je výkonná filtrace a pravidelná výměna vody. Nádrž musí být také dobře zabezpečená proti vyskočení.

Důležitý je volný přístup k vodní hladině, protože kostlín dokáže přijímat atmosférický vzduch.

Krmení

Kostlín skvrnitý je dravá ryba, která se v přírodě živí především menšími rybami a korýši.

V akváriu je vhodné jej od mládí navykat na neživou potravu. Přijímat může krevety, krill, mušle, kousky rybího masa a další kvalitní krmiva určená pro velké dravé ryby.

Nedoporučujeme pravidelné krmení živými krmnými rybami kvůli riziku zavlečení parazitů a nemocí.

Soužití s ostatními rybami

Kostlín skvrnitý je predátor, ale vůči rybám, které nedokáže pozřít, nemusí být výrazně agresivní.

Hlavním pravidlem je velikost spoluobyvatel. Menší ryby bude považovat za potravu.

Ve velmi prostorných nádržích jej lze chovat s velkými a relativně klidnými rybami, které jsou příliš velké na spolknutí.

Nevhodné jsou naopak agresivní druhy napadající nebo okusující jeho ploutve.

Rozmnožování

Rozmnožování kostlína skvrnitého je v běžném domácím akváriu prakticky nereálné.

V přírodě probíhá tření zpravidla v mělkých vodách s vegetací. Samice klade lepivé jikry, které se zachycují na rostlinách a dalších površích.

Rodiče o jikry ani potomstvo následně nepečují.

Stejně jako u dalších kostlínů jsou jikry toxické a nejsou vhodné ke konzumaci.

Zajímavost

Kostlín skvrnitý dokáže díky speciálně uzpůsobenému a silně prokrvenému plynovému měchýři využívat atmosférický kyslík. Pravidelné vyplouvání k hladině a polykání vzduchu je proto přirozenou součástí jeho chování.

Velmi zajímavé jsou také jeho ganoidní šupiny. Jsou tvrdé, pevné a vytvářejí na povrchu těla téměř pancéřovou ochranu.

Kostlíni patří mezi evolučně velmi starou vývojovou linii paprskoploutvých ryb.